Datum: 31.03.2009

Vložil: Viera Horaková

Titulek: Vítek

Dobry den Lenko, v priloze vam posilam par radku o nasich zkusenostech se znakovanim. je to uzasna metoda, a cim dele ji pouzivame, tim jsme radsi. Kdyz mam moznost, vzdy si o tom povidam s ostatnimi maminkami.
mejte se hezky a prejeme hodne uspechu!
Viera, Vaclav a Vitek Horakovi
Ještě po cestě domů z kurzu znakování jsme se domluvili, které znaky budeme používat. Podle instrukcí jsme vybrali nejčastěji se opakující situace a vyšly nám z toho znaky pro jídlo, kojení, koupání, kachnu a čištění zubů. Náš Vítek měl v té době pouze 8 měsíců, takže jsme nečekali žádné zázraky. Ale přišly dříve, než jsme čekali. U každého koupání manžel znakoval kachnu a čištění zubů. Já obvykle zbylé znaky. Také jsme s Vítkem každý den listovali v knížkách znakování. Asi po měsíci přišlo zmíněné překvapení. Ještě než se k tomu dostanu, musím maličko odbočit. Vítek se již jako malé miminko naučil hru „kde je Vítek?“, která spočívala v tom, že si přes obličej dal plínu a my jsme volali kde je, a když plínu se smíchem sundal, my všichni jsme jásali, že se našel. Touhle cestou pochopil smysl otázky „kde“. Ale zpátky ke znakování. Jednou dopoledne jsme společně listovali v knížce koupání a u obrázku kachna jsem se náhodou zeptala „kde je kachna?“, s tím, že jsem udělala znak pro kachnu. Jaké bylo moje překvapení, když najednou Vítek zabodnul prstík do obrázku a ukázal mi kachnu. Byl to neuvěřitelně krásný pocit - radost, hrdost, údiv, tak nějak od všeho trochu. Na druhé straně ve mně hlodal červíček nejistoty, jestli to nebyla náhoda. Tak jsem to otestovala. Na konci knížky jsou všechny obrázky pohromadě. Tak jsem Vítkovi položila opět otázku a čekala, co přijde. Vyletěl prstíček a zabodnul se do obrázku koupání. Takže náhoda, prolítlo mi hlavou. Ale když jsem se lépe na obrázek podívala, zjistila jsem, že u vany je malá žlutá kachna, stejná jako na obrázku se znakem kachny uvnitř knížky. Ta kachna, na kterou měl na poslední stránce správně ukázat, nebyla totiž žlutá, ale barevná. V duchu jsem žasla nad tím, jak jsou děti všímavé k detailům. Díky této události jsme věděli, že metoda funguje a čekali jsme, kdy Vítek udělá první znak. Ke konci jedenáctého měsíce se naučil dělat pá, pá a pak to přišlo. Opět jsme listovali v knížkách a u obrázku berušky Vítek udělal znak pro broučka! Dnes už ke znaku broučka přibyly i další „aktivní“ znaky. Zároveň však Vítek rozumí i ostatním znakům, které ještě sám nedělá, takže lze říct, že už má i „pasivní“ slovní zásobu.