Proč znakovat?

Proč používat znakovou řeč s dětmi?

Těžko byste hledali něco víc srdcervoucího než pláč svého miminka a nevědět proč pláče. Nemluvňata neumějí říci, co se děje a jak jim pomoci. Stejně tak jim chybí slova k tomu, aby nám sdělila, co je právě zajímá, když pozorují svět kolem sebe – poletujícího motýlka, ptáčka, kterého vidí vysoko ve větvích, nebo psa, kterého slyší štěkat někde v ulici.

Problém je v tom, že schopnost mluvení se vyvíjí příliš pomalu. K vyslovení i jednoduchého slůvka jako „mléko“ nebo „džus“ je potřeba ladného sehrání mnoha různých tenoučkých svalů. Miminka dokážou žvatlat už od raného věku. Sama se baví tím, že produkují hromadu různorodých zvuků, které často zní jako cizí řeč. Ale tohle žvatlání je jen hra. Jako když se hraje na piáno stisknutím kláves v náhodném pořadí. Uslyšíte zvuky, ale ne hudbu. Stejně tak, aby se nemluvňata dostala od žvatlání k vyslovení slůvek jako „kočka“ nebo „pes“, je třeba se naučit správně ovládat jazyk, rty, a další „nástroje“ nutné k tomu, abychom mohli hovořit.

Naštěstí batolata mají mnohem větší kontrolu nad pohyby ostatních částí těla a to jim umožňuje znakovat. I když nedokážou spolehlivě řídit své hlasivky, s větší přesností ovládají své ruce a paže. Je pro ně mnohem snadnější imitovat pohyby rukou, které rodiče předvádějí a které snadno vidí, než imitovat pohyby hlasivek, které jim zůstávají skryté. Navíc rodiče mohou dětem znak ukázat i tím, že jim lehce vedou ruce.

Proč je znakování prospěšné?

Často pokládaná otázka proč je znakování tolik prospěšné při učení se mluvit?

Důvody k tomu jsou nejméně čtyři.

1. Přiměje rodiče, aby častěji mluvili.

Není pochyb o tom , že mluvení s miminky i ve věku, kdy ještě neumějí odpovídat, jim pomůže naučit se mluvit. Když dětičky začnou používat znaky, aby upozornily na věci kolem sebe, dospělí jim hned začnou o těch věcech vyprávět. Například, když batole udělá znak znamenající KOČKA, tak dospělí hned odpoví:“Ano, máš pravdu. Je tam kočička. Líbí se ti kočička?“Takovéhle odpovědi dávají dětem výborné příležitosti se učit slova. Navíc děti se snadněji učí, když se hovoří o něčem co je zajímá. Tedy i tento případ, protože dítě si téma vybralo samo.

2. Posiluje zájem dětí o mluvení.

Úspěchy, které batolata zažijí, když se jim podaří se pomocí znaku dorozumět, a uspokojení, které z toho plyne, jim zvýší chuť k tomu, aby se naučila dorozumět se ještě efektivněji. Posílí to tak jejich zájem o učení se mluvit. Když jsou ještě k tomu zaplavena mluvenou řečí svých rodičů, tak je jim jasné, že slova jsou ten správný způsob dorozumívání a s chutí se je učí. Je to podobné, jako když se děti naučí lézt. Rozhodně je to neodradí od toho, aby se také naučily chodit. Ba právě naopak. Dítě, které leze, zjistí, kolik nového poznání jim tahle nově nabytá svoboda umožní, a s radostí se učí chodit. Takže by se dalo říci, že znakování má podobný vliv na vývoj řeči jako lezení na vývoj chůze.

3. Zvyšuje zájem o knihy.

Když si se znakujícím dítětem prohlížíte knížku, dítě je už schopno o věcech, které na stránkách vidí, hovořit pomocí znaků. Umožňuje mu to tedy zaujmout aktivní roli při čtení místo pasivního poslouchání. Dítě to více baví. Děti, které baví číst, čtou častěji. Knihy mají pozitivní vliv při učení se mluvit jednak tím, že dítě je v nich vystavováno více slovům a více povídání s rodiči, a také tím, že si o knihách mohou s ostatními lidmi povídat.

4. Podporuje neurologická spojení.

Když batole úspěšně použije znak, vytvoří se v mozku spojení mezi buňkami, čímž se vytvářejí a posilují obvody,které pak budou dítěti k dispozici,když se začne učit slova. Znamená to tedy, že většina práce k tomu,aby se dítě naučilo mluvit, je tímto hotova. Například, když dítě znakem vyjádří, že vidí ptáčka, a dospělí pokaždé odpoví “ano, je tam ptáček“, tak spojení mezi objektem v tomto případě ptáčkem a slovem, které rodič vyslovuje, se v mozku upevňuje. Takže už jen zbývá, aby si dítě vytvořilo svou vlastní verzi tohoto slova, hned jak ji bude moci vyslovit.